Jak to vše vzniklo…
Kdysi dávno si lidé na Sahaře a v dalších místech, kde je více písku, si všimli, že když se zvednou vlivem silnějšího větru zrnka písku a pak vítr ta zrnka písku silně foukne na skleněné předměty, že se skleněné předměty různě obrousí či zmatují. Američan Benjamin Chew Tilghman si tohoto jako první člověk oficiálně všiml, nechal si to patentovat v roce 1870 a metodu pískování propagoval a šířil. Do Česka se pískování dostalo koncem 19. století. Pískování do skla ale začalo být trendy až ve 20. století a jeho popularita stále roste.
Pískování a skleničky
Skleničky ozdobené metodou pískování vypadají elegantně, vypískovaný vzor je pak matný. Výhodou je, že se na sklo dá vypískovat vše možné – loga, citáty, ornamenty, fauna i flóra, obličeje lidí, různé texty a podobně. Pokud si někdo přeje, může si vytvořit svůj vlastní motiv. Díky svému vlastnímu motivu získáte jedinečnou skleničku. A co je originální, je vždy fajn. Pískování sklenic je skvělá volba na maturitní plesy, na oslavu kulatých narozenin, na svatby, na zásnuby, na různá výročí a opravdu je toho hodně. Pískovat lze různé sklenice, ať už na víno, šampaňské, na pivo, na vodu, na různé whisky, panáky a podobně. Mohou se pískovat i skleněné hrnce, skleněné desky, skleněné tácky a různé skleněné mísy a talíře.
Pokud se pískuje například sklenice, je třeba si nejprve připravit šablonu. Motiv lze vytvořit třeba v nějakém běžném grafickém programu a šablonu pak vytisknout. Šablona zakrývá místa, která mají zůstat lesklá, a má chránit daná místa před pískováním. Následně se skleněný předmět vloží do speciálního přístroje a silným vzdušným proudem z trysek na něj bude foukán písek, a podle délky času pískování bude mít jemnější či výraznější rýhy. Po pískování se šablona odlepí a skleněný předmět se prudce zmrazí. Motiv pak na skle vydrží déle. Výhodou tohoto motivu je nejen originalita a nadčasovost, ale i to, že se může skleněný předmět pak mýt v myčce a dávat do mikrovlnky.
