Tahle nemoc je snad největší zhoubou dnešní civilizace – stejně jako mor ve středověku. Byli jsme na Měsíci, vyvinuli umělou inteligenci, umíme odstranit oční vadu operací, ale s jednou zákeřnou nemocí si prostě nevíme rady. Proč je tak ničivá? Proč se nemocní rozpláčou, když se dozví diagnózu?
Začíná velmi nenápadně, můžete si půl roku myslet, že vás jen bolí záda a pak zjistíte, když už se to nedá vydržet a bolí vás i břicho, že máte rakovinu slinivky. Téměř nikdy nevíte, kdy přesně vznikla ve vašem těle. Objeví se v určitém stádiu a pak už jen roste, roste a roste. Nádor se šíří neuvěřitelnou rychlostí. V určité fázi skoro zpomalí, jenže začne stravovat tělo čím dál víc.
Když se podchytí ve správném okamžiku a máte štěstí, ozařování a chemoterapie jej dokáží zastavit a může se vyoperovat. Třeba u rakoviny prsu. Ale u slinivky to moc nejde, stačí chvilka a nádor se může „nalepit“ na tepnu a už nezmůžete skoro nic. Nemyslím si však, že by chemoterapie a ozařování byly nějakými léky. Ničí rakovinné buňky, spolu s nimi bohužel postupně i všechno ostatní. Pacient je bledý, slabý, někdy i zvrací a začnou mu vypadávat vlasy. Žádný lék, který by nemoc dokázal stoprocentně zastavit a zničit, není.
Jak ona nemoc vzniká? Nemusí být nutně pravda, že každý kuřák onemocní rakovinou plic, jak hlásají krabičky od cigaret. Je to zhouba 20. a 21. století, a stejně jako spousta současných nemocí je ovlivněna a někdy i způsobena stresem. Hodně je ovlivněna psychikou, aneb člověk, který sám sobě nic nedovolí ani odpočinek, dře a vysiluje se, má namířeno přímo k rakovině slinivky. Probíhá totiž tak, že nemocný sice jí a pije co může, ale tělo toho vstřebává čím dál méně. Vysává se, vodu nevyužije a ta zůstává v těle, dokonce se musí i odsávat.
Jak s rakovinou zatočit? Samozřejmě moc nekouřit, žít v zdravém prostředí, hýbat se, ale i odpočívat. Snažit se o rovnováhu. Nebýt líný, ale nepřepracovat se. Užívat si života, nebýt zlý a snažit se nedělat to, co nás vyčerpává a ubíjí. Nedovolit stresu, aby nás vysál.
About the Author
