Krásná kultura

Krásná kultura Krásná kultura

Kultura byla vždycky mým koníčkem a vždy jsem ji považovala za velmi důležitou součást svého života. Nevím, co bych si třeba bez divadel a kin počala. Já jsem totiž velkou milovnicí divadelních her, kam chodím alespoň jednou měsíčně nebo i častěji. Víte divadlo je mým velmi blízkým kamarádem. Moc ráda tam chodím i sama a není mi to hloupé. Navíc tam mám klid, nemusím se bát, že se to mému společníkovi nelíbí. Takto, když jsem tam sama, tak se soustředím jen na své pocity a na to, jak herci jsou šikovní. Baví mě, jak se v naší republice rodí hvězdy divadla. Já je obdivuji, protože jako dítě jsem chodila do divadelního kroužku. Moč mě to bavilo. Od dětství jsem se moc ráda předváděla a dělala různé pózy a ráda něco předstírala, že mě maminka přihlásila do dramatického kroužku. Musím říct, že lepší věc pro mě maminka udělat nemohla. Chodila jsem tam šest let a za tu dobu jsem se toho hodně naučila. Hrála jsem po celé naší republice, a dokonce dvakrát na Slovensku a často jsme jezdili i do Rakouska, kde jsme byli asi dvacetkrát. Ovšem to nemá dobrý konec.

Nyní moc ráda jezdím na motorce.

Jednou jsem si v divadle zlomila obě nohy. Spadla jsem za kulisy, která byla dva metry vysoká. Sice jsem měla podle hry dopadnout na velkou matraci, kde byla pěna, ale během skoku mi podklouzla noha a já spadla půl metru mimo matraci. Byla jsem připravená skočit na nohy, jak to bylo ve scénáři, ale jak jsem skočila vedle s rovnýma nohama, tak moje holenní kosti to nevydržely a zlomily se. Ani si nedokážete představit, jaká to byla neskutečná bolest.

Kultura ke mě určitě patří.

Málem jsem samou bolestí omdlela. Nejhorší na tom bylo, že jsem měla hrát během měsíce dvanáct představení a s tím byl samozřejmě konec. Moje uzdravování trvalo čtyři měsíce plus ještě k tomu rekonvalescence skoro půl roku. Měla jsem totiž pochroumané i jedno koleno, které se hojilo hodně špatně. Nakonec jsem byla ráda, že do roka jsem byla fit a mohla jsem žít život jako předtím. Ovšem ne tak úplně. V divadle jsem již nehrála, protože už v kroužku bylo plno. Navíc jsem na to neměla ani náladu. Sice jsem dostala dvě role v televizní reklamě, ale nebylo to ono. Bohužel, takový je život.